Člověk míní a osud mění
Tak jsem se těšil, jak budu po vyřešení papírové agendy mít čas na psaní a uvedení stránek do optimálního stavu, a ono - zase nic. I když jsem stále dobrý jezdec na kole i na zledovatělém povrchu, jako chodec stojím za houby. Tak se stalo, že pod popraškem sněhu čekal ledíček hladký jak sklo, a tak pokus o zabočení o 90 stupňů vystřídala krutá realita, aplikace fyzikálních zákonů v praxi a následně i využití služeb našeho zdravotnictví. Naražený hrudník si žádá své, a tak mi nezbývá, než se smířit s rolí pouhého odvozu na dnešní eskymování. Snad zas někdy příště budu úspěšnější.